on other languages Русский, English, Polski Téměř třicet let vycházely často velice
zajímavé nahrávky na několika etiketách gramodesek velké německé firmy, která vedla také český repertoár. S
jejím profilem se postupně seznámíme v několika
následujících pokračováních našeho
seriálu. Některé písničky z gramodesek
této značky uslyší posluchači stanice ČRo 2 Praha 5. února ve 21.04 hodin.
Profil firmy Homokord
Gramofonové desky značky Homokord (po
roce 1923 na etiketách též jako Homocord) byly
výrobkem německé firmy Homophon Company GmbH založené
v roce 1905. Tato firma měla sídlo na Alexandrinenstrasse v
berlínské čtvrti Kreuzberg a původně
vydávala své ještě jednostranné gramodesky o
průměru 25 cm na šedomodrých etiketách značky
Homophon Record s obrázkem sličné harfenice u
gramofonu s troubou, doplněným sloganem "Rein in Ton und
Wort". To údajně brzy vzbudilo nelibost velké
anglické firmy The Gramophon Company Ltd.
vyrábějící také gramodesky značky Zonophone.
Etiketa desek Homophon prý svým vzhledem a
výslovností natolik připomínala desky Zonophone,
že firma Homophon byla nucena na základě
soudního rozhodnutí změnit jak název, tak
úpravu etiket svých gramodesek. Nahrávky této firmy
pak vycházely na pozměněné etiketě Homokord -
sice opět s motivem krásné harfenice, ale už bez
výše zmíněného sloganu, a krátce
také na červených etiketách Rubin a
zelených Homophon.
Zdá se, že německá Homophon
Company GmbH byla již od počátku své existence
finančně propojena s americkou Columbií, neboť z
jejích matric byly lisované i gramodesky dalších
značek, které měly na svých etiketách symbol
noty vysoké C používaný v té době
firmou Columbia. Pro matrice Homokordu byl také
typický kód obsahující údaj o datu vzniku
nahrávky. Byl vylisovaný vedle etikety a každý rok
měl v opačném abecedním pořadí
přidělené jedno písmeno: prvnímu roku existence
firmy (1905) patřilo - jako poslední symbol v tomto kódu -
písmeno V a do roku 1925 se tak pozpátku abecedou
došlo až na její začátek, k písmenu A. Pro
poslední rok mechanického nahrávání
gramodesek Homokord (1926) pak bylo použité písmeno W.
První písmeno v tomto kódu označovalo
měsíc (leden = A až prosinec = M),
číslo uprostřed pak označovalo den
nahrávání. Elektrické snímky po roce 1927
používaly již jiný systém značení.
Na většině gramodesek
této firmy najdeme ještě údaj
uvádějící přesné datum
vylisování té které gramodesky. Tak
například kód H 9 P a datum 9. 7. 21. vypovídají,
že předmětná matrice byla původně natočena
9. srpna (H) roku 1911 (P) a znovu pak vylisovaná v roce
1921. Vzhledem k tomu, že během let první světové
války se gramodesky v Německu natáčely jen
výjimečně, nenacházejí se na matricích
písmena L, K, J a H,
odpovídající rokům 1915-1918.
Od roku 1906 měla firma Homophon svoji
pobočku také v Londýně. Ta své snímky ve
Velké Británii vydávala až do roku 1914 na
etiketách Homophon Record, Homophon Company GmbH a Homophone
Record. Na etiketě Homochord vydávala v
Londýně v letech 1913-1915 anglické snímky
také její dceřiná firma British Homophone. Po
první světové válce pak tuto "anglickou"
etiketu udržovaly při životě až do roku 1934 - v
různých barevných variantách - gramofonové
firmy Vocalion, Pathé a GC. Kolem roku 1926 tato
dceřiná firma krátce lisovala z matric společnosti GC
také gramodesky značky Homo Baby o průměru 15
centimetrů s etiketou, která byla zmenšenou verzí
původní německé etikety se sličnou
harfenicí.
V té době již byla
mateřská německá firma Homophon Company v
majetku Columbie a v roce 1925 přešla do koncernu C.
Lindström AG. Ten ovšem její nahrávky
následujících osm let uváděl ještě
na původní etiketě Homokord (resp. Homocord).
Německý repertoár na
této značce se počátkem dvacátých let
svou skladbou nijak zvlášť nelišil od repertoáru
mnoha desítek dalších konkurenčních firem,
které v té době zaplavovaly německý trh miliony
gramofonových desek. Homophon Company zachytila poměrně
brzy nástup moderních tanců a vydávala již od
roku 1922 na svých etiketách četné mechanicky
nahrané jazzové snímky z matric amerických firem Vocalion,
Emerson, Bell a Grey Gull. Na deskách značky Homokord
pak byly původní americké taneční a
jazzové orchestry označovány buď jako "Homocord
Jazz Band", nebo jen "Jazz Band" s vysvětlivkou
"Original Amerikanisches Orchester". Hodně též
nacházíme na značce Homokord z poloviny dvacátých
let nahrávky amerických jazzových souborů
označovaných jako "The Original Pennsylvania Syncopators"
či "Bar Harbor Society Orchestra, New York". Z
německých orchestrů pak snímky moderních
tanců natáčely především
"umělecké orchestry" Arpáda Városze,
Barnabáse Géczyho či Jenö Feska.
Na elektrické
nahrávání přešel Homokord v březnu
roku 1926 - tedy zhruba ve stejné době jako většina
evropských gramofonových společností.
Znění etikety se sice změnilo na Homocord Electro, ale
akustické nahrávky na této značce vycházely
až do roku 1930.
Největší úspěchy
zaznamenávala etiketa Homocord na přelomu
dvacátých a třicátých let. Snímky
jazzové a taneční hudby pro tuto značku nahrával
především univerzální firemní orchestr
kapelníka Freda Birda a jeho "jazzových symfoniků"
se zpěváky Luigim Bernauerem a Alem Bowlym. Z
významnějších snímků
vážné hudby na této značce jmenujme alespoň
nahrávky Josefa Wolfstahla (housle), Rudolfa Hindemitha (cello),
jeho bratra skladatele Paula Hindemitha (viola), Waltera Giesekinga (klavír)
či smyčcového kvarteta houslového virtuosa Arnolda
Rosé, jehož první sólové
gramofonové snímky vyšly již v roce 1902.
V roce 1933 koncern C. Lindström AG etiketu
Homocord definitivně zrušil a nahrávky z těchto
matric v následujících letech lisoval na své
značky Odeon a Parlophon. Po roce 1933 pak byly
některé matrice Homocordu lisované ještě na
etiketu Gloria, což byla další z mnoha značek
gramodesek vydávaných tímto mamutím koncernem.
GABRIEL GÖSSEL
Obrazovádokumentace archiv autora
This article is reissue of the original publication in Týdeník rozhlas, 6/2002, "FONOGRAM" column by the courtesy of the author.
|